Co je to spoiler?
Původ tohoto výrazu hledejme v anglickém slově spoil (zkazit). Míní se tím skutečnost, že nějaké dílo, nejčastěji film, divákovi pokazíme vyzrazením děje, a tím jej ochudíme o část napětí a překvapení.
Spoiler v dnešním filmovém světě
Spoiler je jedna z největších chyb filmových recenzí a málokde je tolerován. Spoilery nenajdeme v profesionálních článcích filmových publicistů ani v upoutávkách na film, které vidíme v televizi či před hlavním filmem v kině.
Tento termín se v poslední době šíří zejména v rámci internetového světa a většina stránek týkajících se filmové produkce proti spoilerům své uživatele chrání. Na IMDB je dobrým zvykem i v běžných komentářích “pod čarou” na případné vyzrazení děje ve svém textu upozornit – nejčastěji formou slova !SPOILER! a vynechaným řádkem. Nemusíme však chodit tak daleko – v česko-slovenské obdobě těchto stránek (ČSFD) existuje dokonce samostatné fórum, v němž se uživatelé vzájemně upozorňují na spoilery v komentářích toho či onoho autora.
Spoiler v souvislosti s horory
Troufám si tvrdit, že právě hororový žánr je na nepříjemné spoilery nejnáchylnější. Přece jen – v komediích není zásadní děj, ale jednotlivé scénky, v historických filmech nás žádné překvapení nečeká (každý ví, jak dopadla válka Severu proti Jihu) a romantické snímky dopadnou končí dobře. V hororech tuhle jistotu nemáme. Nejčastějším předmětem spoilerů je totiž kdo (případně jak a kdy) zemře. Mnoho z působivosti děsivého filmu může být proto spoilerem snadno zničeno.
Spoilery na Horror.cz
Právě vzhledem k výše napsanému mi moje první návštěva zdejšího webu (bylo to v červnu letošního roku) přinesla překvapení. Spoilery se zde objevují s železnou pravidelností. Vcelku mi to vyhovuje – sama jsem k nim tolerantní a hysterie, s níž se k tomuto fenoménu přistupuje na některých serverech a v některých periodikách, mi přijde směšná. Nicméně si myslím, že přinejmenším upozornění na případný spoiler (třeba alespoň v té formě, jakou dnes vyžadují na IMDB) je vůči čtenáři a potenciálnímu divákovi slušností. Co vy a spoilery k hororům? Vadí? Nevadí?
Zdroje: cs.wikipedia.org/wiki/Spoiler, en.wikipedia.org/wiki/Spoiler_(media), wedgwoodbc.org
Vždycky než se podívám na horor tak si o něm něco zjistim na netu.
Nojo, kde jsou ty časy, kdy jsem byla upřímně šokována posledními minutami Šestého smyslu :-). Člověk otupí a čeká všechno možné. Taky se dneska už nezlobím, když mi někdo pointu vyžvaní.
Spoilery mi vadí akorát u filmů které jsem neviděl, ale abych byl benevolentní k jiným divákům jenž film neviděli tak se každopádně přikloním k tomu, že vyzrazení větší části děje a nebo pouhá linie (kde se co stane a kdo postupně umírá a takové to “On zajde tam a tam a udělá to a to”) kazí chuť z filmu. Sám jsem s tím měl problémy, ale postupně sem se to snažil odstraňovat a vím jaký je problém odstavec o ději co nejvíce zkrátit a víc psát o vlastním názoru na film a nějakých poznámkách k hercům a režisérovi atd. Nejhorší je když chcete psát nějakou recenzi a uděláte si k tomu podklad a zjistíte, že kromě bohatého vyprávění děje (což se mi stávalo hodně
) v ní máte ani ne poloviční odstavec o vlastním hodnocení, hercích, atd. To Vám panečku pak teprve zkazí chuť tu recenzi vůbec psát
. Ale chybama se člověk učí. A nikdo není spisovatel natolik dobrý aby to bylo vždy úplně nejlepší – teda samozřejmě kromě Kinga 
Mně spoilery taktéž nevadí. Ve svých prvních recenzích tady jsem děj taky vyzrazoval (slovo spoiler jsem ovšem nepoužil, protože jsem o něm neměl patřičné ponětí), ale protože se to mnohým uživatelům nelíbilo, přestal jsem s tím, i když redakce předchozí články schvalovala (z čehož jsem si vyvodil, že nic špatného nedělám). Přitom jsem nedělal nic jiného, než že jsem se nechal inspirovat formou článků v knize Ivan Adamovič a kol, Encyklopedie fantastického filmu, Praha, Cinema, 1994, jež se stala na dlouho mojí oblíbenou. Zde první část článku vždy podrobně informuje o dějové linii (včetně závěru) a pak se věnuje hodnocení. Dle autorů knihy (pod což se klidně podepíšu) je uvedená forma nápomocná proto, že “setkání s klasikou nemusí být vždy příjemné”.
U starších filmů podle mne nemá cenu držet se distribučních textů. To je dobré tak pro novější snímky, které se snaží nalákat na sebe potenciální zákazníky. O starších se osobně raději dočtu něco víc, abych si udělal obrázek, co se kdy točilo, ke všemu, když se většina z nich nedá legálně sehnat.
Navíc je nemožné si z pouhéno článku udělat na film nějaký relevantní názor, pár řádek nenahradí devadesátiminutový prožitek. Maximálně varuje, na co se připravit.
Mně osobně nevadí vyzrazení děje, protože i když vim o čem to je, názor si stejně udělám až po dokoukání