Ed Gein


Narodil se 27. srpna 1906 v La Crosse County, ve státě Wisconsin. Jeho otec George býval často nezaměstnaný a rád si dopřával velké množství alkoholu. Jeho matka Augusta s ním mívala často velké výstupy, protože fyzicky týral oba své syny. Jediný důvod proč se s ním nerozvedla byl ten, že byla silně nábožensky založená a mnohdy to připomínalo spíše fanatismus. Byla proti rozvodům, a proto se pokoušela svého manžela donutit přestat pít, ale její snaha byla marná. Matka pracovala v malém obchůdku s potravinami a když našetřila dost peněz, koupila malou farmu u městečka Plainfield, rovněž ve Wisconsinu. Tato vzdálená farma měla ochránit její dva syny od vlivu stejně starých dětí, které si rády utahovali jak z malého Eda, tak i staršího bratra Henryho. Oba proto museli ihned po skončení školy domů a vypomáhat na rodinné farmě. Jejich matka byla zarytá luteránka a svou víru vštěpovala i svým synům. Každý den museli povinně číst z bible, předčítat jí ze starého zákona a navždy se zříct všech nemravností světa. Matka jim neustále vštěpovala do hlavy jak špatný je alkohol, všechny ženy (kromě ní) jsou prostitutky a jsou prostřednicemi samotného ďábla, aby po světě šířily jen zlo. Malý Ed se pod vlivem své matky stával stále více zženštilejším a byl tak neustálým terčem posměšků svých spolužáků. Dokonce i sami učitelé o něm mluvili jako o chlapci, který byl uzavřený ve svém světě, neustále si vykládal sám pro sebe a smál se vlastním vtipům, jímž nikdo jiný nerozuměl. Matka ho neustále hubovala a bila za každou sebemenší špatnost. Ed se snažil dát své matce všechnu svou lásku, ale byl odměněn vždy jen samým bitím a nadávkami. Přesto všechno si našel alespoň jednu zálibu, která mu zůstala navždy. Tou zálibou bylo čtení, při kterém dokázal zapomenout na všechno příkoří, jenž se mu dostávalo. Když se své matky oba chlapci ptali, proč je k nim tak nepřátelská, dostalo se jim dalšího výprasku a přirovnání k jejich otci. Ten byl jen obyčejným slabochem, který se své ženě nedokázal postavit a už vůbec nebyl oporou pro své syny, kteří mu byli doslova lhostejní. Jenže to nezměnilo nic na tom, že svou matku milovali, protože nikoho jiného ani pořádně neznali. Nikam chodit nesměli, a tak se jejich rodinné vztahy skutečně utužili až do extrému.

V roce 1940 zemřel jejich otec George na infarkt, a tak museli oba chlapci začít vydělávat, aby přispěli do rodinné kasy. Oba začali pracovat jako příležitostní údržbáři a Ed často pomáhal sousedům hlídat děti. Dětem totiž mnohem lépe rozuměl a cítil se v jejich společnosti lépe, než s dospělými. Starší Henry brzy přestal uznávat pravidla, ke kterým se je matka snažila celé dětství vést a chtěl si užívat života. Pokoušel se přemluvit i mladšího Eda, ale ten byl zaslepen láskou ke své matce. V květnu 1944 začalo na farmě hořet a oba chlapci se snažili oheň uprostřed noci uhasit. Oba se ve tmě rozdělili a když se oheň konečně podařilo uhasit Ed zjistil, že jeho bratr zmizel. Utíkal tedy pro pomoc a pátrací oddíl brzy nalezl tělo Henryho blízko uhašeného ohně. Policie se začala o tento případ vehementně zajímat, protože Henryho tělo leželo ohněm zcela nedotčené, pouze hlava byla zalitá krví a podlitinami. Vypadalo to, že dostal pořádnou ránu do hlavy. Policisté tedy začali Eda podezřívat z vraždy svého bratra, ale nikdy se jim to nepodařilo prokázat. Koroner nakonec pro nedostatek důkazů napsal jako příčinu smrti udušení. Místní si však mysleli své: Ed údajně zabil svého bratra, aby se s ním nemusel dělit o lásku své matky. 29. prosince 1945 postihla Eda další rána. Jeho nemocná matka zemřela na mozkovou mrtvici a mu se zhroutil celý svět. Přišel o svého jediného opravdového přítele i velkou lásku.

Ed i po této události zůstal žít na rodinné farmě, ale začal se vyhýbat okolnímu světu. Cítil se zmatený, protože najednou byl úplně sám. Přežíval jen díky státnímu příspěvku a ze své farmy vůbec nevycházel. Jelikož si chtěl uchovat všechny své vzpomínky na matku začal v domě zabarikádovat všechny místnosti. Nejprve začal matčinou ložnicí, později zabednil celé horní patro a nakonec zůstal nedotčený pouze jeden malý pokoj a kuchyně. Jeho jedinými společníky v pochmurném životě se mu staly knížky. Celé dny jen ležel v posteli a neustále četl různé dobrodružné časopisy o kanibalech a různé okultní knihy. Později se začal zajímat o nacisty a jejich kruté zacházení v koncentračních táborech. Aby toho nebylo málo, začal se zajímat o vycpávání zvířat, vydělávání kůže a lidskou anatomii. V těchto knihách nalezl novou inspiraci a smysl svého života. Chtěl poznávat dosud nepoznané a cítil touhu prožít pořádné dobrodružství, které mu bylo po celý život odepírané.

Tehdy už devětatřicetiletý Ed byl v očích místních obyvatel považován za velkého podivína, který se vyhýbal jakékoliv lidské společnosti. Jen občas musel zajít do města nakoupit jídlo a čas od času se stavil v jedné malé hospůdce. S nikým se nebavil a vždy jen pokukoval po místní servírce Mary Hoganové, která si jej čas od času dobírala. Ed měl však v hlavě zafixováno matčino varování před všemi ženami, a tak se držel vždy zpátky. Jenže i on začínal cítit podivné vzrušení a hlavně touhu poznat ženské tělo. Neměl však namysli sex, ale on sám se chtěl stát ženou. Fascinovaly ho detaily ženského těla, které si četl v lékařských knihách a on strašně toužil poznat všechny jeho taje. Sám se začal doma převlékat do ženských šatů a začal přemýšlet o změně pohlaví. V té době však tento zákrok ještě nebyl možný, a tak ho párkrát napadla kastrace. Tento nápad však brzy zavrhl, protože by to z něj stejně neudělalo ženu. Nešťastný a zklamaný Ed se jen dál utápěl ve svých představách a nenaplněných snech.

Vše se změnilo až jednoho dne, kdy si v místních novinách přečetl o úmrtí neznámé ženy. V tu chvíli se mu v hlavě zrodil dost bizardní nápad, který měl dát jeho životu nový smysl. Konečně mohl nerušeně prozkoumat taje ženského těla aniž by se jí sám stal. Rozhodl se otevřít čerstvý hrob a tělo mrtvé ženy si odnést domů. Bohužel však nebyl na takový počin stavěný, a tak potřeboval pomoc. Proto se obrátil na svého jediného přítele podivína Guse. Tomu namluvil, že dělá doma nějaké lékařské pokusy a potřebuje k tomu mrtvé tělo. Gus byl trochu jednoduchým jedincem a tak na tuhle nabídku kývl. Edovo vysvětlení mu stačilo. Oba se vkradli na hřbitov a tělo skutečně ukradli. Od té doby se jejich noční návštěvy na okolních hřbitovech staly jakou samozřejmostí a z hrobů ukradli ještě zhruba dalších devět těl. Jedním z nich bylo i tělo vlastní matky. Gus se už nikdy nezeptal na co Ed ty těla potřebuje a rád mu pomáhal. Ovšem jen do doby než byl poslán do starobince. Od té doby zůstal Ed opět sám a jelikož nebyl fyzicky zdatný, musel se porozhlédnout po jiném zdroji ženských těl.

První vraždu spáchal 8.prosince 1954. Tehdy vstoupil do hospody Mary Hoganové a zblízka jí prostřelil hlavu. Tělo naložil do auta a odvezl na svou farmu. Ten den odpoledne dostala policie hlášku, že jeden ze stálých zákazníků našel dveře hospody otevřené, ale Mary zmizela. Policie na místě našla jen několik krvavých cákanců a nábojnici z pistole. Na parkovišti se krvavá stopa ztratila a oni už žádnou další nenašli. Případ zůstal otevřený, ale kvůli nedostatku stop a bez těla nemohli nikoho obvinit. V žádném případě však nešlo o první zmizení, které policisté za poslední roky vyšetřovali. V roce 1947 zmizela nedaleko Plainfieldu teprve osmiletá holčička Georgia Wicklerová. O šest let později ještě patnáctiletá Evelyn Hartleyová, která si chodila přivydělávat hlídáním dětí. Po obou se navždy slehla zem a nikdy se už nikdo nedozví, jaký je nakonec potkal osud, nebo kde leží jejich těla. Rovněž se nikdy neprokázalo jestli za jejich zmizením stojí sám Ed Gein.

V roce 1957 řádil Gein znovu. Tehdy při své ojedinělé návštěvě města navštívil místní železářství, které vedla vdova Bernice Wordenová se svým synem. S oběma prohodil několik vět a ptal se na nemrznoucí směs. Nakonec si ji nekoupil a odešel pryč. Na druhý den se Frenk vrátil z lovu a našel obchod své matky otevřený, ale prázdný. Matka i pokladna byly pryč. Jen na podlaze uviděl kaluž krve a na místě kde měla být kasa, ležel lístek o zaplacení nemrznoucí směsi vystavený na jméno Ed Gein. Frenk proto zavolal místnímu šerifovi a oba se vydali na Geinovu farmu. Zatímco šerifovi pomocníci uviděli Geina jak se poflakuje po městě a ihned ho zatkli, šerif a Frenk pomalu obhlíželi dům. Hlavní vchod byl zamknutý a proto se rozhodli vejít vedlejším vchodem, který sloužil jako kůlna na dříví. Po vykopnutí dveří se jim naskytl hrůzný pohled, který se jim zaryl až do morku všech kostí. Světla z jejich ručních svítilen pomalu pročesávala místnost domu až se zastavila na krví zbarveném předmětu, který visel za nohy. Chvíli jim trvalo, než ve tmě rozeznali, že se jedná o vyvrhnuté tělo Bernice Wordenové. Bezhlavé tělo se houpalo ze strany na stranu a všude byla spousta krve. Vyvrhnuté vnitřnosti ležely v bedně kousek od těla, ale hlavu nikde neviděli. Oba muži zůstali jen nevěřícně zírat a z nevolností nechali zavolat posily. Brzy propukla rozsáhlá pátrací akce po území celé farmy. To nejhorší však na policisty čekalo při prohlídce celého domu.

Mužům zákona se před očima zjevil obraz hrůzy, jako z nejhorší noční můry. Celý dům byl pokryt hnijícími odpadky, rozkládajícími se potravinami, ale to nebylo to nejhorší. Brzy nalezli zdroj ohromného zápachu, který se táhl napříč celým domem. Na kuchyňském stole se váleli lidské vnitřnosti, v ledničce byla hromada částí lidských těl v nejrůznějším stádiu rozkladu. Nábytek byl potažen lidskou kůží, všude se válely lidské kosti z nichž si Ed vyztužil i svůj nábytek, pod postelí byla krabice plná hnijících ženských genitálií a na stěně byly přitlučené vysušené lidské lebky. Dokonce se mezi nimi našla i jedna chlapecká. Údajně šlo hlavu chlapce, který kdysi nepozorovaně nakoukl do okna Geinova domu a následně svým rodičům i známým vyprávěl, že Ed má ve svém domě vystavené lidské lebky. Když se ho na to tehdy ptali přiznal, že má doma vyschlé lidské lebky, které mu poslal jeho bratranec (který sloužil u armády) z Filipín. Jelikož ho všichni považovali za podivína a mentálně narušeného jedince, nevěnoval nikdo této zprávě moc pozornost a jen nevěřícně kroutili hlavou. Kdyby tehdy jen tušili, jaká byla skutečná pravda. To však ještě nebylo všechno. Když otevřeli šatník nalezli zde spoustu vlastnoručně ušitých kusů oblečení a jak jinak byly udělány přímo z lidské kůže. Mezi nimi byla i stažená kůže z Edovy matky, která byla sešita tak, aby vytvořila kompletní ošacení i s pohlavními orgány. Nakonec nalezli konečně i hlavu jeho poslední oběti. Další dny se policisté snažili dát jednotlivé kusy těl dohromady, aby tak dali dohromady celkový počet Geinových obětí. Ten se jim nikdo nepodařilo určit úplně přesně, ale zastavili se na čísle patnáct. Tento odhad však dle jejich názoru nebyl určitě správný.

Při výslechu údajně použil šerif Art Schley nepřiměřené násilí a když mlátil Geinovou hlavou o zeď, tak se Ed napůl omámený přiznal. Tento počin se však dostal až na vyšší místa a byl uznán za nepřijatelný. Šerif následně zemřel na infarkt jen pár měsíců po svědectví u soudu u něhož byl Ed Gein shledán duševně nemocným. Gein se i tak přiznal pouze k vraždě Bernice Wordenové. Neustále si stál za tím, že části těl jenž policisté nalezli u něj v domě patří mrtvolám, které vykopal na hřbitově. Byl dokonce ochotný sdělit i jména hrobů, které svým činem znesvětil. Absolutně si neuvědomoval důsledek a nemorálnost svých činů a často se u soudu smál vlastnímu vyprávění. Nakonec se ještě přiznal i k vraždě Mary Hoganové, která mu stejně jako Bernice připomínala jeho matku. Všechny ženy, které si vybral, byly silnější postavy a vzhledem i tvary se podobaly jeho matce (tím je myšleno i mrtvoly na hřbitově). Neustále však zapíral, že by zabil někoho dalšího a už vůbec ne svého bratra. Nakonec byl předán do péče psychiatrů, kteří jej hospitalizovali v Ústřední státní nemocnici pro duševně choré delikventy ve Waupunu, kde se měl podrobit odborným vyšetřením. Vyšetřovatelé nakonec označili Eda za schizofrenního sexuálního psychopata, který navíc trpěl nenávistí vůči ženám, jenž v něm vyvolávaly vzpomínky na jeho matku, k níž i po smrti cítil nehynoucí lásku. Ed Gein byl tím nejkurióznějším případem tehdejší doby, protože u něj lékaři konstatovali náznaky nekrofilie, transvestitismu, kanibalismu a fetišismu. Teprve v roce 1968 ho lékaři uznali jako duševně zdravého a tak mohl stanout Ed Gein před plnohodnotným soudem. Toho se však zúčastnilo jen několik vyšetřovatelských expertů, kteří roky pracovali na sestavení konečného počtu obětí, které byly tehdy nalezeny u něj v domě. I přes veškerou snahu obžaloby, porota rozhodla o Geinově nevinně z důvodu duševní nezpůsobilosti a poslala ho zpátky do Ústřední státní nemocnice pro duševně choré delikventy. Podle lékařů, jenž na něj dohlíželi, se v léčebně choval ke všem přátelsky a personál si na něj nemohl nikdy stěžovat. Později byl převezen do Mendotaovy státní nemocnice v Madisonu, 26. července 1984 zemřel na selhání srdce. Měl rakovinu a dýchací problémy. Bylo mu 78 let.

– v roce 1958 když už byl za mřížemi, někdo zapálil jeho farmu. Když se to Ed dozvěděl jen se usmál a řekl: To je jen dobře!

– tentýž rok bylo v aukci prodáno i jeho auto, ve kterém převážel mrtvá těla do svého domu. Bylo tehdy vydražené za $760.

– jeho hrob na hřbitově v Plainfieldu byl několikrát záměrně poškozen vandaly a dokonce někdo ukradl i samotný náhrobní kámen.

– náhrobní kámen byl znovu udělán v roce 2001 a nyní se nachází v národním muzeu města Waushara County.

Jeho příběh se stal velkou inspirací pro mnoho režisérů, spisovatelů, ale i hudebníků. Prvním se stal v roce 1957 jistý spisovatel hororů Robert Bloch, který začal pracovat na svém románu inspirovaném právě Edem Geinem. Kniha vyšla pod názvem Psycho, která šla do prodeje v roce 1959. O rok později se tohoto žhavého tématu chopil sám mistr Alfred Hitchcock a okamžitě koupil práva k natáčení. Díky tomuto činu brzy světlo světa spatřila legendární postava Normana Batese v podání Anthonyho Perkinse. Tento film znají asi všichni, ale jen málokdo ví co , nebo kdo tvůrce inspiroval.

V roce 1967 se Ed Gein stal předlohou pro hlavní postavu ve filmu To (It), v němž Foddy McDowall vykresluje psychopatického správce muzea, který doma v posteli schovává rozkládající se mrtvolu své matky. Je to k nevíře, ale právě Ed Gein se stal inspirací i k vytvoření dalšího psychopatického maniaka z filmu jenž vznikl v roce 1974, tentokrát mu dali tvůrci jméno Leatherface v klasickém krváku Tobeho Hoopera Texaský masakr motorovou pilou. V dalším, a pravděpodobně nikoli posledním, filmu se Ed proměnil v transvestitního zabijáka “Buffalo Billa”, který, stejně jako Ed, nosil oblek ušitý z ženské kůže. Tento film byl natočen podle knižní předlohy Thomase Harrise Mlčení jehňátek v roce 1991. No a v neposlední řadě se jeho jméno stálo slavným i na hudební scéně, protože kapela Slayer se nechala inspirovat Edem Geinem, pro napsaní skladby Dead skin mask.

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Nový komentář