Dennis Rader


Narodil se 9.března 1945 ve městě Wichita jako první ze čtyř synů Williama E. Radera a Dorothey Cookové. Vystudoval základní školu Riverview School a později střední školu Wichita Heights. V roce 1965-66 začal studoval na Kansaské univerzitě, ale tu vyměnil za vojenské letectvo a čtyři roky cestoval z armádou po celém světe. Když se vrátil zpět do USA začal pracovat jako prodavač v oddělení masa v supermarketu Leekers IGA v městečku Park City, kde pracovala i jeho matka.

22.května 1971 se Dennis oženil s Paulou Dietz. Začal opět chodit do školy (Butler County Community College), aby si zde dokončil své vzdělání a v roce 1973 ji zdárně dokončil. Rozhodl se však pokračovat na státní univerzitě ve Wichitě, kde se mu podařilo dosáhnout bakalářského titulu. Od roku 1974 až 1988 začal Rader pracovat u ADT (bezpečností služba) ve svém rodném městě Wichitě jako instalatér bezpečnostních kamer a zařízení, dokud jej nadřízení nepovýšili. V nové funkci měl na starosti například sčítání obyvatel, odchyt toulavých zvířat, nebo udělování pokut za porušení bezpečnostních pravidel. Jeho sousedé na něj vzpomínají jako na velice pečlivého a spořádaného člověka, který ovšem často svých pravomocí zneužíval. Uděloval pokuty za nejrůznější prkotiny a dokonce zastřelil sousedova psa, protože byl bez obojku na ulici.

2.března 2005 musel odejít, protože jej dozorčí rada zbavila všech jeho pravomocí a už s ním nebyla spokojená. Rader byl mimo jiné i členem luteránské církve. Se svou manželskou má dvě dnes již dospělé děti – Brian a Kerri. S manželkou se rozvedl 27.červa 2005 a byla to právě ona, kdo požádal o rozvod. Údajně tak učinila kvůli svému duševnímu i tělesnému zdraví, protože jí manželství s Dennisem za těch 34 roků nejednou nemile poznamenalo. Spíše však kvůli jeho zatčení a usvědčení z vražd jenž její drahý choť spáchal.

Dennis Rader však celou tu dobu před svou rodinou a nejbližším okolím skrýval svou druhou tvář. Zatímco na jednu stranu byl milujícím otcem i manželem, tak ve svých volných chvílích potřeboval prožívat něco, co mu manželka nemohla dát. Nešlo však pouze o sexuální uspokojení, ale především o celkovou nadvládu nad bezmocným člověkem. Rader se doslova vyžíval v bezmocnosti a utrpení svých obětí, které si rozhodně nevybíral zcela náhodně. Jeho vášeň a posedlost se však stala později i jeho zkázou. Rád totiž potřeboval o svých činech někomu říci a vychloubat se, proto začal policii a médiím posílat anonymní dopisy, ve kterých detailně popisoval své hrůzné činy, ale i on udělal jednou chybu za kterou bylo potřeba zaplatit.

Ten osudný den se udál 16. února 2005, kdy obdržela televizní stanice FOX ve Wichitě vycpanou obálku v nichž byl nalezený zlatý náhrdelník s velkým medailonkem, disketa a dopis. Když policie vložila disketu do PC a zjistila podle souborů, kde vznikly, objevila se adresa luteránského kostela a jméno Dennis. Ten byl poslední kdo s daty manipuloval. Policie ho začala ihned podezírat, ale jelikož neměla důkaz jenž by obstál u soudu, dala Denise pouze sledovat. Policii se však podařilo získat DNA jeho dcery Kerri, podle kterého zjistili, že má velice podobný vzorec jako vzorek vrahovy DNA, který získali před lety z jeho spermatu, jenž zůstalo v těle jedné z prvních obětí. Tím pádem získali konečně i usvědčující důkaz a vydali na Dennise zatykač.

25.února 2005 se všechny policejní složky státu Wichita, dokonce i jednotka SWAT a FBI vydali k Radarově kanceláři, která se nacházela v luteránském kostele a bez odporu ho zatkli. Po několika hodinách tvrdého výslechu se jim ke všemu přiznal a vyšetřovatelé s ním natočili 12 DVD se jeho přiznáním. Formálně byl však zatčen až o tři dny později.

Za své činy však nemohl dostat trest smrti, protože svou poslední vraždu spáchal v roce 1991 a v té době byl ještě trest smrti v Kansasu zrušený. Znovu ho zavedli až v roce 1994, ale soud byl na Dennise až příliš shovívavý a dostal ‘‘jen‘‘ desetkrát doživotní trest. Přestože B.T.K zabijákovi (jak byl v té době neznámý vrah přezdíván) byly přisuzovány i pozdější vraždy, ze kterých však Rader nebyl nikdy obviněný. 1.března byl Dennis formálně obviněný z deseti vražd a kauce na byla ustanovena na 10 miliónů dolarů. 27.června se ke všem přiznal a navíc policii poskytl detailní popisy svých vražd. 18.srpna stanul poprvé tváří v tvář s rodinami svých obětí před soudem, kde byl odsouzený k maximálnímu trestu 175 let bez možnosti se odvolat. Za své činy se omluvil a trest přijal bez výhrad. 23.dubna následujícího roku mu bylo za dobré chování umožněno sledovat televizi, poslouchat rádio a číst si časopisy. To se však nelíbilo pozůstalým, kteří proti tomu protestovali.

K jeho usvědčení dopomohly:

  • testy DNA jeho spermatu a kousky kůže z pod nehtů jeho oběti Vicki Wegerle.
  • porovnání hlasových záznamů zaslaných médiím a policii + styl písma z dopisů.
  • registrační čísla dvou kopírek ze statní univerzity ve Wichitě, kde Rader po roce 1970 studoval a použitá báseň v jednom z dopisů, kterou se v té době učili.
  • Dennis žil ve stejné ulici, jako jeho oběť Marine Hedge.
  • dvě další oběti pracovali u stejného zaměstnavatele, jako on. Jenže až po jeho odchodu. Přesto se policie domnívala, že je musel znát odtud, protože tam chodíval na návštěvy.
  •  svým obětem často brával jejich osobní věci, které posílal poštou policii a chlubil se jimi jako trofejemi

Seznam obětí:

  •  974: čtyřčlenná rodina (Joseph Otero, jeho manželka Julie Otero,a jejich dvě děti Joseph Otero II a Josephine)
  • 1974: Kathryn Bright
  • 1977: Shirley Vian
  • 1977: Nancy Fox
  • 1985: Marine Hedge
  • 1986: Vicki Wegerle
  • 1991: Delores Davis

Policie si i přes to myslí, že má Dennis Rader na svědomí mnohem více obětí, ale k těm se nikdy nepřiznal a ani oni neměli dostatek důkazů.

Jak již bylo řečeno tak Dennis Rader měl potřebu se svými hrůznými činy chlubit a tak krátce po každé vraždě poslal místní televizi, rádiu či samotné policii hrůzné dopisy v nichž rád dopodrobna popisoval své hrůzné činy a často v nich byly i různé osobní věci zavražděných.

Poprvé byl dopis nalezen v říjnu 1974 v městské knihovně v jedné z knih, který objevil náhodný čtenář. Byla v něm detailně popsána brutální vražda čtyřčlenné rodiny Oterových. Na začátku roku 1978 poslal další dopis televizní stanici KAKE, kde se hrdě hlásil k vraždám Oterových, Shirley Vianové, Nancy Foxové a neznámé v té době ještě neidentifikované Kathryn Brightové. Sám v něm vybízel, aby jej veřejnost přezdívala B.T.K. Dokonce v jednom dopise poslal i básničku v nichž byli indicie k další vraždě, jenž měl v plánu spáchat. Jmenovala se “Oh Death to Nancy”. O rok později poslal dva identické balíčky (jeden opět do KAKE) a druhý své potencionální oběti, která ovšem nebyla doma. Opět v ní byla básnička “Oh Anna Why Didn’t You Appear,” Rader čekal na svou oběť tajně u ní doma, ale když se žena dlouho nevracela domů, tak to naštvaně zabalil a odešel domů. Žena ani netušila, že jen o vlásek unikla jisté smrti. Všechny dopisy byly plné pravopisných chyb a policie se domnívala, že jde o vrahovu lest, aby zmátl své pronásledovatelé, ale jaké bylo později jejich překvapení když zjistili, že Dennis Rader skutečně měl problémy s gramatikou a skladbou vět, přestože studoval několik škol.

V roce 1988 došlo ve Wichitě k vraždě tříčlenné rodiny Fagerů. Brzy došel další dopis od B.T.K, který v něm ovšem popíral, že by měl z vraždou něco společného, přestože pachatel při vraždění pracoval téměř identickým způsobem. Ani v roce 2005 se Rader k tomuto činu nepřiznal, přestože si byla policie téměř jistá, že to udělal on. V březnu 2004 dostal bulvární plátek The Wichita Eagle dopis od neznámého adresáta. Ten se v něm hlásil k vraždě Vicki Vegerlové a jako důkaz poslal v balíčku fotokopii jejího řidičského průkazu, fotografie z místa činu . Stanice KAKE zase obdržela balíček s dopisy, v nichž autor dopodrobna popsal vraždu rodiny Oterových v nichž byli hrůzné detaily dokonce i graficky znázorněny. V prosinci 2004 dostala policie další balíček, který byl nalezen v parku jenž obsahoval řidičský průkaz  Nancy Foxové a svázanou panenku s igelitovým sáčkem obtočeným kolem hlavy. Poslední dopis tentokrát uložil na disketu a poslal televizi Fox. Policie si však zjistila, že data pochází z luteránského kostela a člověk jenž k nim měl přístup se jmenuje Dennis. Nebylo nic lehčího než tam dojet a Radera na místě sbalit. Jenže pro nedostatek důkazů ho nakonec zatknout nemohla, tak ho dala alespoň sledovat. Ovšem jen do té doby, než se jí podařilo získat jeho DNA.

Rader své oběti rád nazýval jako své ‘‘projekty‘‘. Na svůj lov si sebou často brával svou pracovní aktovku, nebo bowlingovou tašku, do které se mu pohodlně vlezly vražedné zbraně, pouta, lano a páska. Své oběti ze začátku vyhledával zcela náhodně. Prostě se jen potuloval po městě než si vyhlédl potencionální oběť. Poté ji začal neustále sledovat, aby zjistil zvyklosti a pomalu se mu v hlavě začal rodit plát, jak nejrychleji a hlavně bezpečně udeřit. Většinou se snažil hledat pouze osamocené oběti, protože více lidí v domě znamenali větší nebezpečí, že mu některá unikne. Poté co se vkradl do domu svých obětí, jim vždycky přestřihl telefonní dráty a skryl se někde v domě, kde čekal na její příchod. Většinu svých obětí se snažil přesvědčit, že je chce jen znásilnit, aby se příliš nebránili a on s nimi neměl tolik práce. Chtěl si tak dosyta užít a uspokojit své sexuální. Když svůj akt skončil chladnokrevně všechny zabil bez jediné známky soucitu či slitování. Svou přezdívku si B.T.K si vybral díky metodám jenž při svém řádění používal. Nejprve svou oběť svázal (bound), poté mučil (tortured) a nakonec zabil (killed). Doslova se vyžíval v postupném škrcení bezbranných, kdy je škrtil do bezvědomí, následně je zase přivedl k životu a opět je začal škrtit. Při pohledu na zoufalý boj o každé nadechnutí ho nevýslovně vzrušoval. Po posledním smrtelném záchvěvu těla pod sebou se většinou přivedl k orgasmu a svým semenem potřísnil tělo své oběti.

Do dnešního žije Dennis Rader ve vězení a těší se docela dobrému zdraví. Mimo jiné i díky tomu, že nemůže být nikdy popraven. Mimoto se stal věčnou inspirací nejednoho režiséra, spisovatele, ale i hudebníků, kteří se snaží na jeho jméně přiživit. Dokonce o něm vzniklo i několik básní.

Sdílejte článek

Profilový obrázek

Solo ( profil autora )

Život je hořký. Bohudík!

Nový komentář