Alice Cooper rozporcoval fanoušky na Moravě

Alice Cooper, otec shock roku a vládce hororového hard rocku přijel 2. prosince 2008 do Brna. Jak to dopadlo?

Přípravy

Začalo to nenápadně. O tom, že měl do Čech v prosinci 2008 v rámci Psycho Drama Tour přijet hardrockový matador Alice Cooper, se sice mluvilo už zhruba od září, ale žádná reklamní kampaň na zviditelnění se dlouho nekonala. Když začala probíhat v brněnském rozhlase soutěž o předskokana, raději jsem nelenil a se značným předstihem vtrhnul do jednoho z předprodejních míst a ukořistil 2 ještě relativně teplé lístky. Pro sebe a svého kamaráda, s nímž jsme se na návštěvě koncertu dohodli při jedné odpolední pitce u vína.

Čekali jsme a sledovali záznamy jeho koncertů, abychom tak zhruba věděli, s čím by mohl přijet. V tomto mezidobí se pro mne stal Alice Cooper takřka denním společníkem a snad i jediným potěšením. I když jsem stále jaksi pochyboval, že se vůbec něco bude dít, čehož mne zbavila až chvíle, kdy jsem zaregistroval, že po Brně na každém rohu visí propagační plakát. Jeden z nich jsem pro sebe ukořistil, přirozeně ve stavu nikoli střízlivém, neboť nejsem žádný rebel .

Je to tady

2. prosince. Krásné ráno. Do večera však daleko. Zatraceně dlouhý den. Až do srazu s kamarádem, po kterém jsme zamířili temnými uličkami k hale Rondo, v níž se ten sváteční okamžik měl odehrát. Možná bychom se hororovou procházkou naladili na nadcházející show, ale to bychom nesměli pořád kecat. Cestou jsme potkávali masy lidí a nebylo pochyb o tom, že cíl cesty máme všichni stejný.

Do haly jsme měli v plánu vpadnout později, ale protože se každou vteřinou stále více plnila, šli jsme raději hned. Sednout si? Nebo jít do kotle? To byla otázka, kterou vyřešila nastalá situace. Vpředu, nějakých 10 metrů od pódia, bylo tu a tam ještě dost místa, takže nebylo co řešit. Já jsem tedy neustále řešil, zda mám vytáhnout pětikilo a koupit krásně vypadající triko, jež mne uhranulo ze stánku, který se provokativně nacházel na placu. Nakonec jsem odolal.

Začínáme

Od 8 hodin vystoupili předskokani v podobě domácí kapely Helpness. Chlapci nakráčeli a zasypali publikum zhruba 5 pořádně tvrdými, současně lehce melodickými skladbami.

Cooper byl přislíben na 9. Předkapela skončila kolem půl. Že by se začalo dřív? Ani nápad, pódium zakrylo plátno a čekalo se. Sem tam zazněl zpoza nějaký ten tón, nepočítám-li zvukovou kulisu, kterou byly písně z Cooperovy poslední desky.

Pohledem kolem sebe jsme počítali, jaká může být návštěvnost. Hala skoro praskala ve švech a střízlivý odhad činil 7000 lidí. Hovoří se však až o 8000.

Cooper válí

Sotva se ručička hodinek vyhoupla na kýženou hodinu, hala pohasla, za plátnem se rozsvítilo a všechno to vypuklo. Rozezněl se pianový motiv z písně „Steven". Na plátně se objevil Cooperův stín. Vzápětí se objevila druhá silueta a došlo k vraždě. Cooper zapíchl sebe sama, s čímž šla opona dolů a začala vypalovačka „It´s Hot Tonight". Nástup jako prase. Pro fanouška Kiss navíc dvojitá radost, protože za bicími neseděl nikdo jiný, než Eric Singer, jehož rozeznat mi chvíli trvalo. V jeho účast jsem ani nedoufal.

Zůstal jsem s hubou dokořán, koukal na toho blyštivého chlápka s hůlkou (kterou pak hodil divákům) a utvrzoval se v tom, že jsem vzhůru. Vzpamatoval jsem se až při „No More Mr. Nice Guy". A to už jsem taky vysílal k pódiu nejen hlasovou podporu, ale i snahu zachytit něco na vypůjčený mobil. Jasně, fotky nic moc, ale ten pocit, že si můžu vyblejsknout Alice v akci, jsem si (asi 60x) nemohl nechat ujít .

Začal staršími fláky, ale bylo jasné, že dřív nebo později vytasí něco ze svých mladších děl. Z poslední desky Along Came A Spider jsem napočítal minimálně 2, hlavně „Vengeance Is Mine", na to jsem vyloženě čekal. Ze zánovní nabídl „Woman of Mass Destruction" či „Dirty Diamonds", během níž rozhazoval do hlediště korálky.

Jak tak do fanoušků kapela šlehala jeden mladší ostrý song za druhým (s výjimkami), začal jsem mít obavy o některé své oblíbené staré kousky. Tu přitančily Cooperovy dcery a odtáhly ho do zákulisí. Škoda, zpěvák si hrál s nožem, takže jsem se chvíli těšil na nějaký krvák. Začalo sólo Erica Singera. Pořádně halu naklepal.

A to již konečně začal set z desky Welcome To My Nightmare zahájený stejnojmennou písní. Následovala „Cold Ethyl", příjemné překvapení, „Only Women Bleed" a onen již v úvodu naznačený „Steven".

Pomalu se blížil zlatý hřeb večera. Na pódium přijela šibenice a milovaný zpěvák byl za doprovodu předehry "Devil´s Food" oběšen a odvezen opět z dosahu očí lačnících přihlížejících.

Co to? Konec? Hity jako „Under My Wheels" či „Feed My Frankenstein" zazněly, ale co „School´s Out", „Billion Dollar Babies" a „Poison"? Na všechny nakonec došlo. A byl to mazec, závěrečnou „Poison" zpívali všichni.

Údajně měl Cooper během své 2hodinové přehlídky představit 28 skladeb. Abych řekl pravdu, počítat je mne opravdu nenapadlo, ale bylo jich hodně.

Vizuální show

Cooper již v koncertu předcházejících rozhovorech sliboval typickou divadelní podívanou. Svůj slib splnil, byť pódium vypadalo malé a chudé. Zpočátku sice více vsázel na vlastní výkon kapely, ale postupně se několikrát převlékl, dokonce ve svěrací kazajce, z níž se samozřejmě dostal, odzpíval píseň „Ballad of Dwight Fry". Co chvíle šermoval mečem, rozsekával balony naplněné barevným papírky, které poté zasypávaly první řady fanoušků. Při „I´m Eighteen" se podpíral berlou. Vrhal do hlediště hole, korále, dokonce peníze (při „Billion Dollar Babies"), létala i trsátka a paličky.

To pravé divadlo se skrývalo spíše v druhé polovině. Běsnící monstra, tanečnice (Cooperovy dcery), drsná exhibice s figurínou, likvidace upířího dítěte v kočáře, závěrečná poprava na šibenici. Zapomněl jsem na něco? Určitě, bylo toho spousta. Vše dokonale načasované, opepřené současně řádnou dávkou nadsázky a humoru. Nebál se asi nikdo, ale obdiv a záměrně vyvolaná sranda šly z prostoru mezi repráky co chvíle.

Zvuk

Mladá (v porovnání s 60letým Cooperem) doprovodná kapela nenechala nikoho na pochybách, že bude nářez. Už od začátku se do toho všichni opřeli naplno. Drtili struny, ale i uši. Občas nešlo pořádně rozeznat, co je v té zvukové kouli obsaženo, ale to už je daň za to, že chce být člověk co nejvíc vepředu. Co by to navíc bylo za koncert, kdyby nebyly zalehlé uši ještě pár dní, že?

Celkový dojem

Alice Cooper zaválel, čekal od něho snad někdo něco jiného? Pro zúčastněné nepochybně groteskní rockově-hororový zážitek. Já krom občas ne nejlepšího zvuku a masek nemám žádných výhrad. Snad jen jedinou. Měl jsem si půjčit pořádný foťák .